A k Baiut 2012: chlapi , je to záhul. Vodit čtyři vlčáky ze zadkem  je maso. Dávájí mi zabrat fest. Ale parta je luxusní. Ani nevím, jestli na jaře ještě na berga vylezu. Pokud jo, tak pojedeme zas.

Editoval Vlk (20.09.2012 14:10:13)

...

Vlk:

Vlku, snad nehodláš pověsit enduro koníček na hřebík?
Jinak fotky krásné, jde z toho pohoda  

Kubicheck:
Od Vlka cit.: No nevím, už mám jednou přetočenej tachometr a kus k tomu. Tělo mám rozlámaný, držek jsem naházel ze všech nejvíc, 2x jsem skončil hlavou deset čísel vedle kamene, jsem dobitej jak somálskej pes a ty draci co jezdí se mnou se jen chechtaj jak se mrdám.   Dyk jsem jednou tak starej jak většina z nich.   
Moc se mi tu líbí, ale fakt nevím jestli budu mít vůli jet na jaře zase. Prostě jak jednou říkal pan Kopecký: "Člověk má skončit včas a pak odejde se ctí......................"
No na jaře uvidím, jak bude.

Editoval RadoTP (21.09.2012 17:58:07)

Koukám, že se vám tam pěkně prášilo     

Tak chlapi a zazvonil zvonec a pohádky je konec. Raní šumění bytřiny za oknem penzionu vystřídalo houkání vlaku z Milovického nádraží. Siluety koníků zapřažených do obrovských kmenů zůstanou na pár měsíců taky minulostí. A což teprve kradmý úsměv lesáků s opětovaným pozdravem nad zapálenou papiroskou. Sombrero bar uloží lavice a stáhne slunečníky. Mědvědí lejna zapadají listím a pak i sněhem.
Zima je dlouhá, ale spravedlivá. Drážky zapadnopu sněhem, pak přijde jarní tání. Popadá pár stromů, aby výjezdy byly na jaře těžší. Koryta se vymelou ještě víc,  takže výzva se zvětší   
Hlavou se honí myšlenky na příští pojezd. Pro a proti.  Čas pracuje proti touhám a snům. Zvládnu za rok to, co letos? Klouby vržou víc a víc.
Rána jsou krutá. S čelovkou pod pěřinou v 5 ráno nastudovat mapu. (nakonec jsme stejně jeli jinudy   ). To je první boj.
Vylézt po schodech do jídelný je druhý boj.
Nasoukat zlámaný tělo do zavlhlých krunýřů a chráničů je třetí boj. 
Pak vylézt na berga je čtvrtý boj.
Ale na druhé našlápnutí chytá. Pak ohlédnutí a za mnou odhodlané tváře natěšenců. No nedá se nic dělat, zase vyrážíme. Jedna, dva, tři..........první výjezd. Prásk a už se válím. Jedna, dva, tři, dva......kláda přes cestu chytře ukrytá v haluzích a už zase ležím. Náznak cesty mizí. Větve šlehají. Práska a ležím....díra zapadaná listím. Chce se mi ležet a ležet a ležet......Přílba propocená skrz. Někdo mne zvedá. Aha....zase nastartovat a dál.....Konečně je to náznak cesty mezi kameny a popadanými stromy. Krásný vymletý úvoz se vine po úbočí kopce. Napravo ani pro závrať nekoukám. Tam bych skončil v propadlišti dějin o pár set metů někde v rokli. Dva, tři. Cesta se klikatí. Paráda, paráda, paráda, zatáčky se dají krásně vyjíždět bokem. Užívám si. Mezi dešťovými mraky občas vykoukne sluníčko.  A najednou staleté karpatské buky končí jak mávnutím kouzelného dřevorubce a přede mnou jsou poslední metry výjezdu. Jsem tam co končí tráva a začíná obloha. Už není kam jet. Výš to nejde. Končí etapa. Mraky se válejí mezi kopci, které snad tajemný obr rozházel od obzoru k obzoru.
Takový je Maramures v Transylvánii. Kraj kontrastů.  Tajemný kraj lesních stezek vedoucích odnikud nikam. Kraj pěšin, na kterých nenajdu otisk drapáku jezdce z loňska nebo předloňska. Kraj objevů. Kraj trápení a panoramat. Kraj úsměvů od dřevařů, lesáků, babiček a dědečků v krásných nedělních krojích. Tady nesmím hledět jen na výjezd,a na koryto jako cestu, na hloubku brodu, na rysku oleje. Tady se musím zastavit, vypnout motor a nechat pomalu a klidně pronikat ducha hor až do nejhlubších koutů duše. Pak asi najdu odvahu a sílu přístí jaro vytáhnout v Milovické garsonce přes zimu zaprášenou mapu, prach sfouknout a prstem pomalu plánovat další Karpatské toulky.


Jinak na konec závěr poděkování autora:

  Jmenovitě děkuju Honzovi za průpovídky, poznámky, noticky   k udržení dobré nálady a za odbornou mechanickou pomoc.
  Jmenovitě děkuji Radkovi za půjčení Husky, za tichou podporu navigace (chytrej stroj) a technické zajištění. Taky za zklidnění mého občas rozbouřeného "já" .
  Jmenovitě děkuji Michalovi za perfekní zajištění odvozu a pohodu v autě.
  Jmenovitě děkuji Hausovi za rozšíření mých zúžených obzorů stran vědy motorkářské.

Howgh.

Editoval Vlk (23.09.2012 11:17:14)

Čau chlapi,

s touhle partou lidí mi bylo potěšením zajezdit. Ještě teď mě bolí celý tělo z motorky (a už teď se mi stýská po "noroku"). S úsměvem na rtech píšu tyhle řádky, protože tahle dovča byla jednoznačně moje nej... Kdo v Rumunsku nebyl, neuvěří. Lidé, příroda, atmosféra, prostě vše kolem je k neuvěření. Doufám, že se za rok sejdem a dáme tuhle neopakovatelnou akci znova.

Že bych se příští rok zkusil přidat?   
Moc hezký      
Co technika? Nezklamala?

Pravdu píše ten chlapec   berga jsme několikrát přemlouvali ke spolupráci ale nakonec si dal říct asi tušil   že se sním nebudeme mazlit v rukavičkách nakonec spolupracoval  musel  Jinak dobrej stroj stačí kámen a kus klacu a fičí jako nový.

Konečně jsem stihnul uložit foto:

Něco málo je tady:

http://vlk123.rajce.idnes.cz/120915_22_baiut