Poslal jsem SZ ubytko   + doprava (i doleva)    a tak různě   

Turke:

JJ ..........Já Ti přeju ať jsi spokojený.

xfany: dobře Ty           

Bláto už je v plánu, jen ladíme termíny a lokality. Hlavní sezona bude jako každý rok od konce října do dubna, pak jarní Translylvánie a možná i podzimní bude.   
Přes víkend ještě doladím termíny s klukama z Enduroráje   
Pak pošlu SZ   

RadoTP:
Tak Ti budu držet palce       

Tak to bude na podzim pěkné spektrum od oranžové přes červenou až k modré.     
Příští víkend ještě protáhnu tu černou potvoru   po asfaltu a pak už hurá do bláta   

  Tak snad jen ohnutá rozeta na bergoj po kamenodržce.....opraveno na místě díky zlatým ručičkám   a hrubé síle Honzovo   ;
  Jeden pneu defekt na námaze opraveno na místě   
  odpadlý kontakt u termostatu, uvařenej berg ve výjezdu, opraveno na místě   
To je snad droboť na to, jak stroje dostávaly zabrat   
Servisní den vlastně nebyl, ze 7 dní bylo 7 dní v sedle, výjezd kolem 9:00 ráno, návrat vpodvečer rovnou do baru Sombrero, uhašení žízně několika Goldenbrau          a pak hned na večeři. Rychle namazat řetěz, dolít benzin, u berga a husky jednou výměna oleje. A pak večerní nórokování   

Tak chlapi a zazvonil zvonec a pohádky je konec. Raní šumění bytřiny za oknem penzionu vystřídalo houkání vlaku z Milovického nádraží. Siluety koníků zapřažených do obrovských kmenů zůstanou na pár měsíců taky minulostí. A což teprve kradmý úsměv lesáků s opětovaným pozdravem nad zapálenou papiroskou. Sombrero bar uloží lavice a stáhne slunečníky. Mědvědí lejna zapadají listím a pak i sněhem.
Zima je dlouhá, ale spravedlivá. Drážky zapadnopu sněhem, pak přijde jarní tání. Popadá pár stromů, aby výjezdy byly na jaře těžší. Koryta se vymelou ještě víc,  takže výzva se zvětší   
Hlavou se honí myšlenky na příští pojezd. Pro a proti.  Čas pracuje proti touhám a snům. Zvládnu za rok to, co letos? Klouby vržou víc a víc.
Rána jsou krutá. S čelovkou pod pěřinou v 5 ráno nastudovat mapu. (nakonec jsme stejně jeli jinudy   ). To je první boj.
Vylézt po schodech do jídelný je druhý boj.
Nasoukat zlámaný tělo do zavlhlých krunýřů a chráničů je třetí boj. 
Pak vylézt na berga je čtvrtý boj.
Ale na druhé našlápnutí chytá. Pak ohlédnutí a za mnou odhodlané tváře natěšenců. No nedá se nic dělat, zase vyrážíme. Jedna, dva, tři..........první výjezd. Prásk a už se válím. Jedna, dva, tři, dva......kláda přes cestu chytře ukrytá v haluzích a už zase ležím. Náznak cesty mizí. Větve šlehají. Práska a ležím....díra zapadaná listím. Chce se mi ležet a ležet a ležet......Přílba propocená skrz. Někdo mne zvedá. Aha....zase nastartovat a dál.....Konečně je to náznak cesty mezi kameny a popadanými stromy. Krásný vymletý úvoz se vine po úbočí kopce. Napravo ani pro závrať nekoukám. Tam bych skončil v propadlišti dějin o pár set metů někde v rokli. Dva, tři. Cesta se klikatí. Paráda, paráda, paráda, zatáčky se dají krásně vyjíždět bokem. Užívám si. Mezi dešťovými mraky občas vykoukne sluníčko.  A najednou staleté karpatské buky končí jak mávnutím kouzelného dřevorubce a přede mnou jsou poslední metry výjezdu. Jsem tam co končí tráva a začíná obloha. Už není kam jet. Výš to nejde. Končí etapa. Mraky se válejí mezi kopci, které snad tajemný obr rozházel od obzoru k obzoru.
Takový je Maramures v Transylvánii. Kraj kontrastů.  Tajemný kraj lesních stezek vedoucích odnikud nikam. Kraj pěšin, na kterých nenajdu otisk drapáku jezdce z loňska nebo předloňska. Kraj objevů. Kraj trápení a panoramat. Kraj úsměvů od dřevařů, lesáků, babiček a dědečků v krásných nedělních krojích. Tady nesmím hledět jen na výjezd,a na koryto jako cestu, na hloubku brodu, na rysku oleje. Tady se musím zastavit, vypnout motor a nechat pomalu a klidně pronikat ducha hor až do nejhlubších koutů duše. Pak asi najdu odvahu a sílu přístí jaro vytáhnout v Milovické garsonce přes zimu zaprášenou mapu, prach sfouknout a prstem pomalu plánovat další Karpatské toulky.


Jinak na konec závěr poděkování autora:

  Jmenovitě děkuju Honzovi za průpovídky, poznámky, noticky   k udržení dobré nálady a za odbornou mechanickou pomoc.
  Jmenovitě děkuji Radkovi za půjčení Husky, za tichou podporu navigace (chytrej stroj) a technické zajištění. Taky za zklidnění mého občas rozbouřeného "já" .
  Jmenovitě děkuji Michalovi za perfekní zajištění odvozu a pohodu v autě.
  Jmenovitě děkuji Hausovi za rozšíření mých zúžených obzorů stran vědy motorkářské.

Howgh.

endurista74:

Draku, za všechny kluky rumunský Ti přejem udravení. Sice budeš pár měsíců mimo, ale příští sezonu už budeš vrkat. Já to beru tak, že kdo jezdí jak po silnici tak v bahně musí počítat že občas něco povolí nebo praskne.
Já už jsem starší ročník, tam mám úrazové pojištění spojené se životním a udělané tak, aby v případě smrti úrazem dostaly obě děti co nejvíc. K tomuto si připlácím cca 100,- měsíčně na plnění úrazu. Za zlomené zápěstí jsem dostal třeba 5000. Pojištění je od ING a doporučuju ho všem, kteří mají u ING životní pojištění (což je v podstatě spoření).
Jinak je třeba počítat, že žádná pojišťovna není charita a vždycky musí vydělat. Tak pozor na "výhodné" nabídky.

...